Rew Cades
• Navštěvuje Kolej Vzdušných Výšin
• Ročník: 6
• Email : Snizek.jakub@seznam.cz
• Hůlka:
Nemá u sebe hůlku.
• O uživateli:
PODÍVEJ SE NA MĚ. PODÍVEJ SE, ČÍM JSEM SE STAL A TEN ÚTĚK TO MĚL NAPRAVIT ?
Jmenuji se Rew James Carcharoth Cades, mnozí už zapomněli nebo mě zatratili – já však vzpomínám rád a co víc s láskou. Ale jednu dívku už kdysi dávno přitahovala má osamělost, kterou ze mě cítila, a v protikladu ležící napětí jako struna pod mým povrchem. V jednom vzdáleném snovém okamžiku jsem jí řekl, že je jedinou skutečnou věcí v mém životě, že občas mám dojem, že celý svět i mé místo v něm je nějaký strašný výmysl. Když tě ztratim, myslel jsem …pak už by to vypadalo jen jako něco …neskutečného, děs a živoucí noční můra … nejde zapomnět a zapomenout, víš mám tě rád, ale je-li mým údělem bloudit tmou bez naděje na úsvit, pak jsem s tím smířen ...
Dostal jsem se na okraj pouště kostí a vydal jsem se na dlouhou pouť. Šel jsem lesem duchů, kde mrtví a zatracení ustavičně šepotali a slibovali mi modré z nebe, když jen se zastavím a budu si s nimi hrát. Nedopřál jsem jejich žadonění sluchu. Šel jsem studenými kraji, tvrdými a zmrzlými, kde každý krok znamenal bolest, každý pohyb mi působil muka. Šel jsem dál. Šel jsem mokrem, které ochromovalo moje nohy, ustavičně mi promáčelo kůži, snažilo se mi smýt vzpomínky. Šel jsem tmou, prázdnem, které ze mě vysálo úplně všechno - všechno, co ze mě dělá to, co jsem. Ale i v prázdnotě čiročiré nicoty jsem šel kupředu, třebaže jsem nevěděl, proč jdu nebo kam kráčím. A počase se mi moje já vrátilo - já odtamtud odešel a ocitl se ...
… odešel jsem před vším, co bylo špatné, ale opustil jsem také i to, co bylo dobré, utíkal jsem tak, až jsem ztratil sám sebe… nakonec jsem zastavil na místě, kterému indiáni říkávali „alibamu“ („dar života“) a opravdu, začal jsem skutečně žít…
Dopis
LET ANDELI MUJ !
Kapitán Letky Východoamerické oblasti I. – Letec Cades